25 dní, 2 dospělí, 2 děti, 12 míst, ve kterých jsme měli základnu pro naše objevování a výlety. Užili jsme si hory, čajové plantáže, trošku chrámů a kultury, zvířátka i koupání. Nechte se inspirovat 🙂
Informace o Srí Lance jako takové, o dopravě, jídle, ubytování, o přístupu k dětem, o tom, co zabalit a co naopak nechat doma apod. najdete ve speciálním článku Srí Lanka – tipy a rady na cestu. Téma cestování s dětmi je velkou kapitolou naší knížky Akční rodiče od A do Z.
Negombo
Městečko, které jsme vybrali jen proto, protože je kousíček od letiště. Po dlouhém letu jsme si chtěli odpočinout. Podél oceánu můžete obdivovat práci rybářů, ale pláže jsou tu ale ošklivé, špinavé, plné odpadků a zbytků právě od rybářů. Jeden den nám tu úplně stačil. Pokud můžete, přesuňte se také jinam. Na druhou stranu, na místním tržišti jsme nakoupili místní hadříky za ceny, na které už nikde jinde prodejci nepřistoupili.
Pinnawala – sloni
Krátce po otevření Srí Lanky světu tu nebyl vůbec nikdo a městečko působilo poklidnou a baťůžkářsky příjemnou atmosférou. V typické sezoně tu ale budou asi mraky lidí. Ubytovali jsme se v Hotel Elephant Park, ze kterého je možné (z balkónku nebo třeba přímo z bazénu) ráno a odpoledne pozorovat koupání cca 80 slonů z místního sirotčince v řece. My měli smůlu, řeka byla rozvodněná a koupání neproběhlo. Ale musí to být krásný zážitek. Hotel nás stál 23 USD pro všechny i se snídaní. I bez slonů to byla paráda! Varianta s ubytování je určitě lepší než zaplatit vstupné a dívat se z terasy restaurace nebo břehu řeky. V hotelového bazénku nebo balkónku budete mít větší klid i lepší výhled. Sloni, kteří se koupou za dobrého počasí v řece, přichází z místního sloního útulku. Můžete se jít podívat dovnitř, ale je to spíše taková zoo.
Další možností, kde v Pinnawale vidět slony, je sloní camp Millenium. Toto místo pro nás bylo trošku kontroverzní. Chovají tam 3 slony, které využívají pro turisty. Na druhou stranu, majitelem je zvěrolékař, 2 sloni byli údajně zranění a bez pomoci by nepřežili a třetí se jim narodil v zajetí. Zdá se, že se tu mají sloníci dobře. Ale těžko říci. Se slony se tu můžete vykoupat, škrabkat jim srst kartáčem z kokosového ořechu, nakrmit je vlastními banány a krátce se na nich povozit (bez sedla, bez lavičky – přímo za krkem, aby se sloníkům neničila páteř).
Naše holky byly z návštěvy opravdu nadšené. Na druhou stranu, pořád jsou tu sloni v zajetí a my našimi penězi podpořili jejich komercializaci. Z našeho pohledu se tu ale určitě mají výrazně lépe, než sloni, které jsme potkali v řetězech u silnice, sloni pracovní, které jsme viděli v řetězech tahat stavební materiál nebo sloni převážení v náklaďácích k turistickým památkám v Thajsku, kde v prachu a vedru za peníze předvádí cvičené „opičky“ pro turisty. Pokud si tedy chcete na slona sáhnout, vykoupat, nakrmit nebo se svézt, tohle je asi jedna z nejméně špatných variant.
Sigiriya – Pidurangala, Sigiriya rock, Hurulu Eco park
Výšlap na Pidurungalu začíná u budhistického chrámu, kde zaplatíte vstupné (500 LKR za dospělého, děti do 6ti let zdarma). Cesta vede lesem, po schodech. Trošinku se zapotíte, ale dá se to zvládnout. Až závěřečné lezení po kamenech chce trošinku zručnosti. Ale zvládli jsme to i s 2 malými dětmi. Z vrcholu stolové hory je krásný výhled do všech stran, včetně impozantního pohledu na nedalekou Lví skálu Sigiriya. Výlet i výhledy rozhodně stojí za to a všem určitě doporučujeme. Kvůli velkému vedru je lepší vyrazit brzy ráno nebo večer na západ slunce. Na příjezdové cestě potkáte se štěstím varany procházející se po silnici a skotačící opičky ve stromech.
Hurulu Eco park v Habarana – menší rezervace, ve které žijí zvířata opravdu divoce. Sice jsme tu neviděli velká stáda o 40 – 100 slonech, jak ve velkých národních parcích, ale mohli jsme pozorovat skupinky hned několika šťastných rodinek divokých slonů, jak se volně prochází v přírodě, baští trávu a mávají nám ušima. Kromě slonů jsme ale viděli i mnoho zajímavých ptáků, jakou jsou orli, supi nebo divocí pávi. Mrkněte na krátké video.
Sigiriya rock, Lví skála – dominanta této oblasti. Jde o památku UNESCO, která je kapku předražená (vstupné 30 USD pro dospělého, děti do 8 let zdarma). Ale když už je člověk tady, určitě stojí za návštěvu. Ve skutečnosti jde o 363 m vysokou vyhaslou sopku s lávovou zátkou trčící z okolní roviny. Vzhledem k místnímu vedru a tomu, že se jedná o jednu z turisticky nejnavštěvovanějších památek, se doporučuje návštěva hned po otvíračce v 7:00. My tu byli mezi prvními. Za relativně přívětivého počasí se nám podařilo vyškrábat nahoru za cca hodinku. Kromě nás tu byl jen jeden pár turistů a jeden opičák. Cesta po příkrých schodech s pohledem na stometrovou propast pod námi není úplně pro lidi se závratí, ale dá se to zvládnout. Je to zážitek. Jen pozor na opice, nevytahujte na vrcholu žádné jídlo. Mrkněte i na krátké video z našeho výletu.
Kandy
Bývalé královské město Srí Lanky zapsané v UNESCO je známé především díky svému velkému budhistickému chrámu, kde se údajně ukrývá relikvie původního zubu samotného Budhy. Naším cílem bylo kulturní představení, které se koná každý den od 17:30 a jsou zde k vidění různé tance, masky, plivání ohňů atd. Bohužel jsme zjistili, že kvůli Covidu a nedostatku turistů je představení do odvolání zrušeno. Vydali jsme se tedy alespoň do chrámu na „budhoslužbu“ začínající v 18:00 (vstupné 1500 LKR). Zpětně bychom to absolvovat nemuseli, holky to nebavilo vůbec a na nás to také extra nezapůsobilo. Pokud sem budete chtít vyrazit, připravte se na důkladnou kontrolu. Podle místní etikety neprošly ani dlouhé legíny. Scannerem projížděli všechny tašky. Na druhou stranu, kapesní nožík v batohu se jim na obrazovce neukázal…
Cesta z Kandy do Nuwara Elliya
Trasa se dá jet vlakem. Nám bohoužel v době covidové nejezdil a museli jsme jet autem. Ale nebylo to špatné. Pár zastávek se nám opravdu líbilo. Vyšli jsem si do hinduistického kláštera nad hlavní silnicí. Příjemným zpestředním byla krátká procházka k Ramboda falls (když není hodně vody, uprostřed se dá i koupat). V druhé půlce trasy se kolem nás začaly v kopcích objevovat krásně zelené čajové keříky místních rozlehlých plantáží. Zastavili jsme si u Blue Field Tea Factory uprostřed tisíců čajových keříčků. Zdarma nám tu nabídli ochutnávku místního černého i zeleného čaje a zdarma nás cca během 30 minut provedli dosud funkční dvoupatrovou továrnou na zpracování čaje. Místní stroje jsou pořád původní z dob britské kolonizace, jeden z nich vyráběla i firma Siroco – Davidson & Co, která dodávala i kompletní vzduchotechniku na Titanic. Podle pana průvodce budou stroje fungovat, dokud nenarazí na ledovec a nepotopí se do oceánu. Tak uvidíme. Holky tu ocenily hlavně dětské hřiště s houpačkami a prolízkami s výhledem na čajové kopce. My nakoupili místní kvalitní čaj za opravdu dobré ceny, do jejichž koupě nás překvapivě nikdo netlačil. Z tohoto místa jsme odjížděli s velmi dobrým pocitem. Nejkásnější výhledy do okolí s kopci posetými čajovníky jsou pak z nedaleké Labookelle Tea factory. Tady jsme už jen vyfotili plantáže a pokračovali dále do nedaleké Nuwara Elliyi.
Nuwara Eliya
Vcelku normální, ne příliš krásné městečko, ale s nádherným okolím a údajně nejlepším čajem z celé Srí Lanky. My tu strávili jen jednu noc. Ráno na nás čekal taxík, který nás odvezd do Horton plains a poté do Haputale.
Horton Plains
Národní park, kterému se přezdívá Skotsko Srí Lanky. Vstupné není nejnižší (15 USD za dospělého), ale za nás to stojí za to. Podobné klima nikde jinde nenajdete a je to tu opravdu krásné. Kopcovité pláně připomínající Skotko, krásné potůčky, vodopády. Jen si přibalte pláštěnky a teplé oblečení. Alespoň v listopadu tady bylo opravdu frišno. Pozor také na to, že se tu velmi dbá na čistotu přírody. Dovnitř vás nepustí s plastovými obaly. Z pet lahví vám odřežou plastové pásky, prohledají batohy a veškeré sušenky a bonbóny přesypou do papírových pytlíků. Ovocné kapsičky pro holky jsme si dovnitř nemohli vzít vůbec, ty musely zůstat v autě.
V parku se můžete vydat buď na 5km výlet na 3. nejvyšší horu Srí Lanky, Thotupola Kanda (2359 m n.m.) nebo na cca 9km výlet přes několik vyhlídek. My se vydali druhou cestou, která vede přes známou vyhlídku Words end (Konec světa) a Bakerův vodopád. Na na obou vyhlídkách jsme měli (stejně jako asi 85 % všech návštěvníků) smůlu. Namísto 1 000 m hlubokého srázu dolů a výhledu z 2 000 m n.m. na celé jižní pobřeží Srí Lanky jsme viděli pouze hustou mlhu. Ale celkově super, zpestřením bylo pozorování majestátních jelenů pěkně zblízka.
Haputhale
Nejvýše položená vesnice na Srí Lance uprostřed krásné hornaté přírody a malebných čajových plantáží. My se odsud vydali na východ slunce na Lipton´s seat. Vyráželi jsme tuktukem v pět ráno. Závora pod vrcholem byla ale zavřená, tak jsme museli poslední cca 1 km vyjít pěšky skrz plantáže. Vrchol v nadmořské výšce přes 1900 m n.m. je fajn, ale nic zas tak speciálního. Mnohem více se nám líbila procházka plantážemi a mezi probouzejícími se vesničkami. Pěšky jsem šli cca 5 km, k místní nemocnici, kde na nás čekal opět tuk tuk. V Haputale doporučujeme k návštěvě místní Olive Restaurant“ s nádherným výhledem.
Ella
Civilizované batůžkářské městečko plné restaurací, barů a obchůdků. My tu strávili 3 dny. K návštěvě doporučujeme One Love Cafe s nespočtem houpaček a pěkných zašíváren 🙂 První den si udělali výlet po kolejích od devítiobloukového železničního mostu zpět do Haputale (byli jsme tu v době, kdy nejezdily vlaky).
Druhý den jsme se z Elly nechali odvést tuktukem pod nejvyšší horu v okolí, Ella Rock (1350 m n.m.), a to k nádraží Kithalella. Odtud jsme šli chvilku po kolejích a pak odbočili na stezku značenou v mapy.cz a cca 3 km stoupali různými pěšinkami, zarostlou džunglí, potokem i po kamenech až na vrchol. Z vrcholu jsou krásné výhledy do okolí a na protilehlý hřeben Little Adam’s Peak. Na výlet doporučujeme pevné boty, ponožky a repelent. Jsou tu pijavice.
Třetí den ráno jsme vyrazili na Little Adam’s Peak. Tuk-tuk nás dovezl necelé 2 km pod hřeben, odkud jsme stoupali pěšinkou, umělými i přírodními schody nahoru. Na vrcholu je malá socha sedícího Budhy a krásné výhledy do okolí, včetně toho na Ella rock. Výlet je to opravdu jednoduchý. Cestu dolů si můžete zpestřit 500m dlouhou zip line (mrkněte na krátké video).
Rekawa
Malinkatá vesnička s dlouhou pláží se zlatým pískem bez hotelů a restaurací. Každý rok sem připlouvají želvy naklást svá vajíčka. Aby na to měly želvy klid, je přístup na pláž od 18:30 do rána povolen pouze s místním ochráncem přírody za poplatek (1000 LKR za dospělou osobu). V listopadu to tu ale kvůli velkým (1-2 metrovým) vlnám na koupání nebylo. Ale našli jsme na pláži bazének s vlnolamem, kde se šlo plavat i šnorchlovat. Pozorování želv vám domluví v ubytování. Kontaktují ochránce přírody, který vám zavolá, když objeví nějakou želvu. My měli štěstí až druhou noc. Mrkněte na krátké video.
Přesun z Rekawe do Mirrisy
Nejprve jsme zastavili v Tangalle na pláži – ta je mimochodem úplně super na koupání s dětmi. Další zastávka byla Blow hole v Kudawella, přírodní památka (vstup 500 LKR za dospělého), kde skalní útesy vytváří úzký průsmyk, do kterého narážejí vlny a stříkají až 15m vysoko. Zastavili jsme i u majáku na nejjižnějším cípu Srí Lanky u města Devinuwara. Maják byl bohužel v rekonstrukci, ale byla tu opět pěkná plážička bez vln. Pro děti super.
Mirissa
Prý jedna z nejkrásnějších pláží na Srí Lance, nám to ale až tak skvělé nepřišlo. Pláže byly sice čisté, ale né moc vhodné pro děti. Je to i hodně turistické místo, je hojně využívané pro výuku surfování. Také jsme tu poprvé potkali větší množství zahraničních turistů, většinou z Ruska. My si tu našli místečko, kde se vlny tříštily o nedaleké skály a my tak mohli s holkama do klidnější vody. Dalo se tu i šnorchlovat, ale voda byla více zakalená než v Rekawe. Výhodou více turistického místa bylo větší množství otevřených restaurací přímo na pláži, kam jsme chodili na výtečné čerstvé grilované ryby k večeři při západu slunce. Z pohledu gastronomie to bylo asi nejlepší místo a zůstali jsme tu 2 noci.
Unawatuna
Plážový průměr, obdoba pláže v Mirisse. Nedaleko odtud se nám ale líbila pláž v Talpe (Talpe beach), kde bylo už kousek od břehu pěkné šnorchlování se spoustou krásných rybiček. V blízkosti Unawatuny jsme navštívili ještě Dalawella beach, kde je při troše trpělivosti možné šnorchlovat s mořskými želvami. Pozorování jejich přirozeného pohybu v moři, jak okusují řasy z kamenů a dna oceánu, bylo opravdu super. Na této pláži je možné vidět i místní tradiční rybáře sedící na kůlech zapíchlých v moři. Za fotku chtějí ale zaplatit. Za návštěvu stojí i Jungle beach, malu písečná plážička uprostřed divoké přírody. Vstup do vody je pozvolný a vlny jsou malé. K útesům pro šnorchlování bylo třeba doplavat asi 100 metrů a voda byla trochu kalná a špinavá, ale i tak to stálo za to. Jen pozor na opice.
Galle
Historická přístavní pevnost zapsaná v UNESCO odrážející portugalskou architekturu. Městečko je to moc krásné a při procházce po hradbách s historickými děly je možné pozorovat pěkný západ slunce. My tu byli jen na výletě a stačilo to.
Hikkaduwa
Když nepočítám hlavní pláž, která byla plná lidí, ale boční klidnou část, bylo to tady super. Bydleli jsme v hotýlku přímo na pláži. Nedaleko od hotelu viděli přímo na břehu oceánu želvy, které tam připluly baštit místní řasy. Moc pěkné místo, příjemné restaurace, skvělá příležitost koupit čaj a koření v místním obchůdku.
Induruwa
Závěrečné dva dny jsme strávili v hotýlku s bazénem, protože pláž byla velkým zklamáním. Jak pláže, tak voda tu byly špinavé, vlny velké a nakonec jsme tu do moře ani nevlezli.
Srí Lanka – závěrečné zhodnocení
Srí Lanka pro nás byla zajímavou a pestrou destinací, kde si každý může najít to, co ho baví. Od pěkných pláží, přes přírodu, kulturu, architekturu až po treky v horách. Nic z toho pro nás nebyl top zážitek (pláže, moře a podmořský svět je hezčí v Thajsku nebo na Filipínách, hory v Himalájích, džungle v jižní Americe atd.). Ale pravdou je, že tady se všechno najde na jednom ostrově. Nemožnost navštívit některé místní atrakce kvůli Covidu a počasí nám kompenzovalo to, že jsme měli klid a na spoustě místech jsme byli skoro sami bez dalších turistů.
Co jsme nezvládli vidět a asi by to stálo za to:
- jízda vlakem mezi Nuwara Eliya a Ella
- historická královská města ve středu Srí Lanky (Polonnaruwa, Anuradhapura)
- trek na 3. nejvyšší horu Srí Lanky v Horton Plains
- šnorchlování u korálových útesů na východním pobřeží u Nilaveli a Pigeon Island
- tranzitní centrum pro slony u Udawalawe
Díky za tipy. Pro mě je must have FILTR NA VODU!! (Já měla Sawyer mini pro 4 lidi a pohoda) Hrozně plastu ušetří a v téhle zemi opravdu vidíte jaký je to problém.
Pokud jsou 3-4 lidi, tak hezky vychází i auto vzhledem k času cesty, mám číslo na velmi ochotného řidiče auta, co funguje zároveň jako místní průvodce. Jeli jsme s ním z letiště do místa Sigirya a pak z Welligamy, nemá přestřelené ceny a hodně Vám toho řekne. Máme s ním dobrou zkušenost.🙂 číslo: +94 (71) 964 2662 (má i whatsapp), jméno je Aruna