Do Asie, s dětmi. To je samo o sobě pro mnohé nepředstavitelná výprava. A co teprve jako sólo máma. Bez manžela. A navíc s dítkem, které trpí Aspergerovým syndromem.
Matka blázen. Sobecká máma, která myslí jen na sebe. Chudák dítě! Nezodpovědnost! To jsou reakce mnohých rodičů i nerodičů. I já s tím, co všechno máme s dětmi za sebou, přiznávám, že jsem na poprvé zkoprněla a byla na celý ten příběh opravdu zvědavá. Asie s dětmi není pro každého. Zvlášť za těchto podmínek a s itinerářem, který Lenka s malým Kryštofem absolvovala…
S odstupem pár měsíců jsem se konečně dostala k celé knížce Císař ve světě, která na základě cesty do Thajska vznikla. S každou další stránkou jsem kroutila hlavou nad tím, jak to všechno maminka Lenka zvládá, ale také více a více rozuměla, proč měla tahle cesta smysl a alespoň trošku nahlédla pod pokličku tomu, jaké to je, žít doma s dítkem s Aspergerovým syndromem.
Když se začtete, nejenže se neuvěřitelně pobavíte, protože knížka je psaná s nadhledem a vtipem. Ale také pochopíte, že takováto cesta není pro dítě Aspergerem zdaleka trest. To spíš pro tu maminku. Autorka Lenka z mého pohledu dokázala neuvěřitelné:
- Sbalit do jedné krosny a příručního zavazadla sebe a hlavně svého syna, který ke svému životu nutně potřebuje svůj velký kečup, ohromnou plyšovou mrkev, oblíbený nočník ale i další spoustu věcí, bez kterých nedokáže doslova existovat.
- Řešit nespočet trapných a nedůstojných situací jen proto, aby bylo její dítě šťastné a spokojené a předcházet tak nepříjemným záchvatům.
- Maximálně přizpůsobit denní režim svému chlapečkovi, aneb když máš strach z moře a nelíbí se Ti pláž, já se té nádhery, kvůli které sem všichni jezdí, také úplně vzdám.
- Vymyslet cestu po Thajsku přesně tak, jak její syn ocenil – naučila se řídit skútr, cestovali vlakem. Celé hodiny dokázala hledat jedno jediné místo ve městě, kde prodávají hranolky i být zavřená několik dní na jednom pokoji, protože synovi se nikam nechtělo.
- Nezbláznit se z toho všeho, i když na všechno byla sama. Bez možnosti si popovídat, dát syna někomu na hlídání.
A jestli to mělo smysl? Proč tohle všechno neprožívat třeba tady v Čechách? Z vlastní zkušenosti vím, že každá cesta, každá změna prostředí a kultury vám dá daleko víc než výlet na Karlštejn. Čím je cesta dál od domova a delší, tím je zážitek intenzivnější. A potvrdilo se to i tady. Dopravní špička uprostřed Bangkoku plná aut a motorek. Pro dítě s tímto typem onemocnění ráj. Sprcha se záchodem v jednom – úžasná zábava. Milí lidé, děti, které se tomu vašemu nesmějí a nemají problém s tím, že mu nerozumí nebo se chová zvláštně. A k tomu ta máma, která je v tom neznámém prostředí daleko důležitější element než doma.
Malé děti si tyto cesty nebudou nejspíš pamatovat. Ale to nemění nic na tom, že jim otevírají nové obzory, vytváří hodnoty, učí komunikovat. Malý Kryštof si právě tady našel cestu ke své mamince. Poprvé se dokázal přitulit, povídat si o tom, co by chtěl. Hrál si tu s dětmi, komunikoval s místními. Pro vás, rodiče zdravých dětí, je to možná výčet každodenních aktivit. Kryštof k nim ale našel cestu až právě na této výpravě. Vyspěl, moc se toho naučil. A i když to byl jenom měsíc, v mnoha ohledech začal fungovat jinak, lépe.
Ač si říká, kdo chce, co chce, Lenka je pro mě ukázka neuvěřitelně milující a obětavé maminky a její knížka nádhernou ukázkou toho, že když se chce, všechno jde. I když máte doma děti. I když máte doma dítko s nějakým tipem hendikepu. Je to jen o tom najít správnou cestu, umět se přizpůsobit a hledat cesty, které vyhovují oběma stranám. A ač je ta cesta trnitá, stojí hodně energie, ten společně strávený čas plný nezapomenutelných zážitků vám nikdo nevezme. Tak pokud jste ještě nečetli, chcete se zasmát a poznat svět dětí s Aspergerem trošku blíže, všema deseti můžu knížku Císař ve světě doporučit. A Asie se určitě nebojte. Děti tam milují a ty vaše se jim budou líbit obzvlášť 😉
