Vltavská a Labská stezka s dětmi

3 dny, 2 malé princezny a 117 kilometrů na kole. A to vše jen s mámou. Byl to experiment, docela hurá akce a hlavně nová velká výzva. Ale až na pár komplikací všechno klaplo a všechny jsme si to moc užily.

Naším cílem bylo dojet z Prahy do Ústí  nad Labem. Trasa se dá zvládnout ve 2 dnech, ale při cestě s dětmi doporučuji výlet více rozkouskovat. Vy se tolik nesedřete a děti budou spokojenější.

První úsek vlakem

Původní plán bylo vyrazit na kole už z Prahy 4. Ale nechtěla jsem se vrhat s holkama za zády do přelidněného centra plného aut, kočičích hlav, semaforů a obrubníků.  A vedle toho jsem hodně řešila nepříjemný úsek z Klecan do Dolánek. Tady jsem se necítila bezpečně ani sama na kole bez dětí, natož s tímto nákladem, a objízdná trasa vedoucí po silnici do kopce mě také úplně nelákala. A ono i  vzhledem k celkové kilometráži (přímo z Prahy by to bylo ještě o 35 kilometrů víc) jsem se nakonec rozhodla využít pro cestu do Kralup nad Vltavou vlak. Ale řeknu vám, ani tohle nebylo zadarmo, dokonce bych řekla, že to byl snad trest.

„Po našem návratu jsem se dozvěděla, že je možné jet z Prahy až do Řeže a tady sednout na vlak do Libčic-Letek. V tomto směru je cesta vlakem bezbariérová a může to být dobré řešení.“ 

Na cestě po Praze metrem mi musel pomoci kamarád. Vzhledem k nebezbariérovosti některých stanic bych úsek, který běžně trvá 20 minut, jela tak půl dne. A České dráhy? Vybrala jsem si nízkopodlažní spoj a myslela si, že tímto mám vyhráno. Vozík jsem odpojila od kola, všechno si to na Masaryčce naskládala dovnitř, usadily jsme se, vytáhly svačinku a užívaly si vláček a začátek výletu se vším všudy. Ale ty Kralupy. Vytáhnout z vlaku starší dítě a kolo se sedačkou jsem zvládla docela rychle. Ale vyjet s plným Chariotem je tady v jednom člověku nemožné. Mezi nástupištěm a vlakem byla taková díra, kterou by vozík nezvládnul, a zvednout ho sama nedokážu. Naštěstí pomohl jeden pán. Pan průvodčí stál opodál a dělal, že nás nevidí ani neslyší. A nádraží v Kralupech? Jedna velká katastrofa. To nejlepší, co tu mají, je snad jenom pekárna s koláčky a kafem. Jinak jen schody, schody a schody. Takže nejprve snést kolo, pak Terezku a na potřetí zdrncat schody s chariotem. A tohle u všech schodů.  Hrůza! Ale jak jsme se zpětně dozvěděla, mají tu nákladní výtah, který lze po dohodě s nějakým zaměstnancem ČD využít ke svezení kol a kočárků (když uděláte smutné oči). Vy s dětmi ale musíte pěšky, protože je to nákladní výtah 🙂

„Jinak více o naší první cestě vlakem, o tom, jak malá Terezka málem dostala svou první pokutu a jak cestovat vlakem s dětmi se dočtete v článku  Vlakem s kočárkem a věnujeme se tomuto tématu i v naší knížce.“

Začátek tedy vyčerpávající, několikrát jsem si říkala, že jsem měla risknout ten smrtící úsek za Klecany a cítila bych se líp 🙂 ale ve chvíli, kdy jsme všechno zapojily, slečny se uvelebily do svých sedaček a já sedla na kolo, začalo být už všechno růžovější. Trasa vede po velmi dobře značené cyklostezce a po pěkném asfaltu. Jen pár úseků vede horším terénem nebo po silnici. Celý itinerář Vltavské a Labské cyklostezky je zde.

Pár tipů a triků:

  • Rozkouskujte si trasu do více dní, ať si to s dětmi užijete. Po cestě je spousta hřišť, krásných vyhlídek na vodu i zajímavých hospůdek se zahrádkou.
  • Dělejte časté a delší pauzy. Vy se tak rychle neodrovnáte a děti se protáhnou, vyběhají a pak budou spokojeně spinkat nebo se rozhlížet v sedačce.
  • Šlápněte do pedálů, hlavně když děti spí. I když mě osobně se tahle rada vymstila poslední den. Holky spaly celé dopoledne a já na jeden zátah jela přes 40 kilometrů. A byla to fakt fuška.
  • Zabalte si jen to nejnutnější. Každé kilo je na takovém výletě znát. Balte opravdu s rozumem. U dětí (zejména v sedačce) ale myslete na to, že tím, že se nehýbou, musí být oblečeni více než vy. Pokud byste hledali tipy a triky jak se efektivně a rychle zabalit, inspiraci najdete v knížce Akční rodiče od A do Z. Nám se tentokrát opravdu hodily – na balení jsem měla necelou hoďku a potřebovaly jsme se všichni zabalit do zadní kapsy u Chariotu.
  • Po trase je hodně možností občerstvení, ale nyní v mimosezóně většinou zavřených. Malou sváču a zásoby si raději zabalte sebou, kdyby bylo nejhůř.
  • Vyzkoušejte si odpojování vozíku od kola, ať to máte v malíku. Na mnoha překážkách nemáte na výběr a musíte nosit zvlášť kolo a zvlášť vozík.
  • Nebojte se poprosit o pomoc, v jednom člověku je to někdy záhul.
  • Nezapomeňte pumpičku, náhradní duše (i na vozík) a zámek

Ubytování

Jelikož to byla tak trošku hurá akce, ráno jsem se probudila vždy s tím, že nevím, kde budeme spát další noc. Ale po trase je řada možností. My si vybraly takto:

  • Zoopark Zelčín – úžasné místo vhodné na návštěvu i přespání. Hřiště, zvířátka, dobrá restaurace, ubytování s výhledem na zvířátka. A když budete objednávat na poslední chvíli jak my, dostane slevu 25 % 😉 Více info zde.
  • Penzion Čtyřicítka v Lounkách, ve kterém jsem měla pocit, jako když přijedu k naší babičce. Moc milé a přívětivé přivítání, paní majitelka pochovala Barunku, hrála si s Terezkou, mně uvařila kafíčko, půjčila mě kuchyň na uvaření rychlé večeře.. Mno prostě moc prima zážitek a ještě k tomu jsme pro sebe měly za pár korun celé horní patro. Více info zde.

A jak jsme to všechno zvládly?

Logistika v takovéto sestavě je někdy opravdu náročná. Každá bariéra (vlak, schody, most, práce na sinici atd.) vás docela zdrží a ubere na síle. I proto je lepší plánovat kratší úseky a využít nabídnuté pomoci nebo o ni požádat. Většina lidí se nad vámi slituje 🙂 Zadarmo to tedy vůbec není, ale když to srovnám s běžným dnem, kdy Terezku nesu na koni a do toho táhnu těžký kočár oběšený kočárkem na panenky a milionem dalších věcí, zas tak hrozné to není 🙂 Nehledě na to, že plynulá jízda na kole vyhovuje oběma našim princeznám. Barunku krásně uspí a Terezka se spokojeně rozhlíží, povídá nebo také spinká. Mno a kvalitní spánek je základ dobré nálady a následný dětský úsměv předpokladem každé spokojené maminky. Takže výlet jako takový byl super, holky byly hodnější než doma v pokojíčku, maminka zapracovala na fyzičce a máme zase spoustu nových společných zážitků a víte, co .. byly to první 3 dny v kuse, které jsme zvládly bez nočníku a bez plenek. Takže jsme zas o level dál 🙂

Byl to krásný zážitek a není to tak hrozné, jak to vypadá 😉 Doporučuju!

 

Facebookmail

Napsat komentář