Labská stezka v Drážďanech nekončí, vede až k Severnímu moři do Hamburgu. A my vám díky naší čtenářce Ivě Endrychové můžeme nabídnout detailní itinerář, jak se vydat i sem. Jeli s ani né 2letým synem, zázemí měli v obytňáku a etapy dávali opravdu hodně dlouhé – ale jak já říkám, motivace není nikdy dost a při takovýchto cestách každá rada drahá. Tak hezké čtení. ?
Tento příspěvek píšu jako pokračování Labské stezky (Elberadweg), co jela Martina. My jsme na cestu ale vyrazili od moře. Také jsme měli jiné zázemí, takže to berte jako inspiraci, jak to jde udělat i trochu víc na „masňáka.“
Původně jsme měli jet taky „natěžko“, ale pak jsme si pořídili obytné auto a z původních téměř 20 lidí zbylo sedm nadšenců (včetně našeho ani ne dvouletého syna). A bylo rozhodnuto, jako zázemí zvolíme našeho „bydlíka“. V řízení se budeme střídat.
Pro cestování jsme zvolili treková kola a můj partner krosovku (gravela). Většina tras je sice asfaltových, ale narazíte i na šotolinu nebo polňačky. Pro syna jsme vezli chariota i sedačku, ale na tu vůbec nedošlo, protože v chariotu měl větší pohodlí (opravdu jej miluje, jakmile jsme se začali připravovat, hned si sám sedal do chariota a i nyní se vždy těší na výlet, když jej vytáhnu). Nechtěli jsme v něj synka trápit celý den, takže jsme se vždy v půlce nějak prostřídali. Celkově to vycházelo, že na chariotu jsme denně natočili tak 50 km. Pro ostatní jsem optimisticky naplánovala trasy kolem stovky kilometrů. Někdy jel syn v Chariotu dopoledne, jindy odpoledne, podle situace. Ten kdo jel s autem našel kemp a podle nálady vyrazil zbytku výpravy naproti nebo připravil zázemí.
Německo je k cyklistům přívětivé a existuje tam bohatá síť cyklostezek i tématicky zaměřených tras. V Altes Land tak najdete třeba stezku větrných mlýnů, u Dömitz například stezku železné opony… Pokud musíte jet po silnici, jsou motoristé ohleduplní. Jen tedy zapomeňte na dostatek stánků s občerstvením. Pro pití a jídlo si musíte vždy zajet do městeček na trase. Stezky z Hamburgu vedou po obou březích a dají se dobře kombinovat, ale je možné si zvolit jeden břeh a po něm dojet až do Hřenska. My kombinovali podle toho, jak nám vycházely kempy. Překvapením bylo, že i na cestě po jednom břehu můžete volit různé úseky cyklostezek a my se občas museli dost pečlivě domlouvat, kterou trasu zvolíme, abychom se vůbec potkali.
Cesta na start
Naše rodina jela do Cuxhavenu obytkou (vezli jsme kola všem) a zbytek výpravy cestoval vlakem. (Transport kol si rozhodně zajistěte dopředu, protože jde o frekventovanou trasu a 14 dní před odjezdem už místa pro kola nebyla, proto jsme je vezli my v autě). Na místě jsme se setkali v noci a přenocovali na oficiálním Stellplatzu u přístavu.
Itinerář trasy
První den: Cuxhaven – Nesshoff
Ráno jsme udělali povinnou fotku u Kugelbake a rozdělili se. Partner se synem se vrátili k autu a my jeli kolmo. Když se vymotáte z města a přístavní čtvrti plné skladišť a továren na zpracování ryb, vede trasa pastvinami, po protipovodňové hrázi, územím rozlivových luk, které jsou často přerušeny kanály nebo třeba zvedacím mostem, který potěší malé techniky. Cestou z Cuxhavenu projíždíte pod větrnými elektrárnami a starou přístavní čtvrtí. Spali jsme v kempu Nesshof, což byl vlastně sad. Tato oblast kolem Hamburgu se jmenuje Altes Land a je to významná ovocnářská oblast. Ve vesnicích místní často prodávali svou úrodu.
Druhý den: Přejezd Hamburgu. Nocleh v Artlenburgu.
V Hamburgu se nám podařilo párkrát zakufrovat, takže na prohlídku města nezbylo moc času. Ale nenechali jsme si ujít dopravu lodní MHD k Landesbrücke. Je to cesta, jak si prohlédnout přístavní doky a město. V Artlenburgu se nachází větrný mlýn. Ubytování jsme našli v kempu u mariny.
Třetí den: Artlenburg – Dömitz – Laascher See (nedaleko Gartow)
Z Dömitz vede stezka kolem polovičního mostu. Labe bylo hraniční řekou mezi bývalým NDR a NSR. A tento most obě části spojoval. Po pádu železné opony NDR na své straně most zbouralo. Tuto noc jsme nocovali v kempu u Laascher See. Mají tu volně přístupné dětské hřiště, bazén, děti si mohou půjčují odrážedla a maminky potěší pračka, sušička a dokonce i myčka nádobí (vše tedy za poplatek).
Čtvrtý den: Gartow – Havelberg – Kamern
Tady jsme se trochu odklonili od Labe. V Havelbergu jsme si prohlédli historické centrum a v mapě jsme našli kemp v Kamernu. Což se tedy ukázalo být něco jako „zahrádkářská osada, nicméně jsme si tam auto mohli nechat a přespat.
Pátý den: Kamern – Parey – Magdeburg – Schönebeck
Toto byla docela náročná etapa, protože ten den pálilo slunko a nebylo se moc kde schovat. Cesta vedla mezi Labem a Havelským kanálem po ochranných hrázích ve značné vzdálenosti od řeky. Je to ale úsek bohatý na mnoho poloslepých i slepých ramen řeky. Nevydrželi jsme to a vykoupali se. V rameně jsme objevili i říční škeble. Celkově se toto území vyznačuje nivami a bohatým životem. Havelský kanál se u městečka Hohenwarthe mění v Mittellandkanal. Tady je unikátní vodní křižovatka, stojíte na mostě, po kterém teče řeka, jezdí lodě a dole teče Labe. Odsud jsme pokračovali do Magdeburgu, kde je nádherná katedrála a když sjedete k řece, najdete i spoustu dětských hřišť. Nocovali jsme na Stellplatzu u Mariny v Schönebecku.
Šestý den: Schönebeck – Lutherstadt – Wittenberg
Lutherstadt Wittenberg je starobylé hansovní město. Kázal tu Martin Luther a několik budov města je zapsáno v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. K noclehu jsme zvolili kemp na levém břehu, takže jsme měli městečko jako na dlani. Cesta pěšky do města trvá asi 10 minut a musíte při ní překonat hlavní tah kolem města (jsou tam semafory), ale hned za protihlukovou stěnou najdete dětské hřiště.
Sedmý den: Lutherstadt Wittenberg – Torgau – Meissen
Museli jsme zrychlit přesun, takže jsme se rozdělili na dvě skupiny. Moje skupina přejela do Torgau autem a na kole pokračovala přes Strehlu a Riesu do Meissen. Ta druhá jela do Torgau na kolech a odsud měla jet autem do Meissen. Řeka se tu klikatí táhlými meandry a pomalu se začínají objevovat i kopečky, které vás po těch dosavadních rovinkách docela překvapí. Strehla je malé středověké městečko s hradem. Najdete tu i malou zoologickou zahradu. A je to také jedno z mála míst, kde se dá občerstvit přímo na břehu Labe – https://www.gasthaus-nixstein.de/. Za Riesou vás na pravém břehu překvapí i několik vinic. Pár kilometrů před Meissen je ještě malý tierpark v Hebelei. Meissen je nádherné historické město a my se po té porci kilometrů musíme odměnit. Takže na náměstí dáváme pohár. Pak už nás čeká jen najít kemp Rehbocktal.
Osmý den: Meissen – Pirna – Hřensko
Poslední etapa vede skrz nádherné Drážďany, kam se ale budeme muset vypravit zvlášť, protože nebyl čas si je více prohlédnout. V Pirně se měníme a já s chariotem vyrážím vstříc Labským pískovcům. Pokud jedete po levém břehu, můžete na pravém obdivovat monumentální Bastei, pevnost Königstein, nebo stolovou horu Lilienstein. V Bad Schandau jsme přejeli na druhou stranu a přes městskou promenádu a bohužel po státní silnici k hraničnímu přechodu Hřensko. Podle Berkovinakolech je lepší zůstat na levém břehu, který vás po cyklostezce dovede až do Děčína.
Tipy a triky
- Pro plnování využijte oficiální stránky https://www.elberadweg.de/ nebo české: http://www.labska-stezka.cz/. Dá se tu objednat i průvodce po stezce – je tam zakreslená pravobřežní i levobřežní trasa (já objednávala německého průvodce a poslali ho zadarmo s výzvou k dobrovolnému příspěvku). Kromě krátkých informací o jednotlivých úsecích tu najdete i tipy na ubytování v různých cenových kategoriích nebo třeba i informace o lékařích či servisech kol.
- Ještě krátce před cestou si projděte oficiální stránky, protože některé úseky stezky mohou být nesjízdné a tady najdete objízdné varianty. Ještě doma si to poznačte do průvodce.
- Před cestou také doporučuji přečíst výše uvedený cestopis Berkovi na kolech. Ti už tehdy více sledovali dostupnost a kvalitu hřišť po cestě :o)
- Alespoň houpačku naleznete téměř v každé vsi.
- Zásobte se na cestu dobrými svačinami a dostatkem pití. Kolem Labe není moc kiosků, kde se dá nakoupit. Pro nákup se vždy musí do center obcí.
2 komentáře u „Labská stezka: z Hamburgu do Hřenska“