Národní park Cat Tien na kole a s dětmi

Únik z města, opičky, krokodýli. Parádní výlet na kole, na který budeme vzpomínat.

Národní park Cat Tien leží cca 3 hodiny severně od Saigonu a je součástí UNESCO. Turistu tu téměř nepotkáte, je tu klid, levno a hezká příroda. Park nabízí celou řadu organizovaných výletů, my se rozhodli vyrazit na kolech po vlastní ose. Je to sice vietnamská nejdivočejší džungle, ale vybrané trasy jsou dobře značené.

Náš plán bylo omrknout dva vodopády a poté se podívat ke Krokodýlímu jezeru. Celkem 35 kilometrů – 25 na kole a 10 pěšky. Kola na půjčení byla ve standardní asijské kvalitě. Rezavé řetězy, téměř nefunkční brzdy. Já měla „štěstí“ na horáka s přehazovačkou. Bohužel ale byla jen železem navíc, protože standardně nešlo přehodit.

Mile nás překvapila možnost dětské sedačky. Šel na ni dokonce přichytit deštník proti sluníčku, nicméně neměla žádné upevňovací pásy, aby dítko nevypadlo. Mno vtipné a opět hodně praktické. Nakonec jsme si pomohli nosítkem, prostřednictvím kterého jsme Terezku k sedačce připoutali. Na jízdu to bylo dostačující a na spánek jsme ji dali na záda. Barunka jela v nosítku (nejprve na břísku, druhou půlku na zádech).

Vodopády – jeden jsme vůbec nenašli, druhý byl o ničem. Ale to nevadilo. To prostředí, kterým projíždíte, je nádherné. Bambusy, stromy dosahující neskutečných výšek, hulákající opičky, ještěrky, spousta motýlků. Nádhera. Moc krásný je poslední úsek ke Krokodýlímu jezeru, který nelze jet už na kole. Je tu sice kamenný chodníček, ale kolem pěkná džungle. V korunách stromů hopkají a hulákají opičky – ale jen tak se vám neukážou. Není to zoo, kde si přijdou na metr pro banán, ale skutečná příroda. S respektem vás pozorují desítky metrů vysoko.

A to není všechno. Po 5 kilometrech jsme dorazili k nádhernému Krokodýlímu jezeru, ve kterém žijí ve volné přírodě krokodýli. Desítky vykukujících hlav nad hladinou, jeden malinkatý přímo u přístupového mola. Krásné místo, krásný zážitek.

Škoda jen, že když jsme se vrátili ke kolům (v nejvzdálenější části parku daného dne), zjistila jsem, že mám píchlé zadní kolo. To je pech, 10 kilometrů do cíle, Barunka se za chvíli probudí. Kolo, nekolo, nasedla jsem a jela, co to šlo. Hliněná cesta s kameny, dírami a pískem byla na jízdu téměř po rávku jako dělaná. Třásli jsme se jak na zbíječce. Se zázrakem jsem se ale dokodrcala až do konce, ale ještě pěknou dobu jsem drkotala zubama, cítila brnění v rukou a ráno se probudila s namoženým zápěstím a krkem.Ale asi jsem citlivka, protože Barunka se v cíli spokojeně probudila s úsměvem od ucha k uchu. Nicméně taťka taky „nic nevydrži“ –  díky tomu, že vyrostl více než průmětný Vietnamec a měl sedačku v maximální možné výšce, jel pořád se skrčenými koleny, což si žádá důsledky. Ale aspoň měla Terezička koho ošetřovat. To ona ráda 😊

Druhý den jsme si dali relax u bazénu, odpočinuli v hamakách v hotelu Jungle Lodge a na závěr dne si zaplatili lodičku s pozorováním zvířátek. To ale bylo o ničem. To nedoporučujeme.

Jinak pokud se sem někdy vypravíte, počítejte s tím, že na většinu organizovaných výletů vám nevezmou děti a není sem úplně jednoduchá doprava. Ovoce, kokosy, pití koupíte u silnice v místních restauracích. Na trhu mají housky, seženete tu ve stáncích i plenky. Ostatní je třeba dovézt. Ale celkově nádherné místo.

 

 

 

 

Facebookmail

1 komentář u “Národní park Cat Tien na kole a s dětmi

  1. Zdravím akční rodiče 🙂
    hledám ve vašich zápiscích z cest po Asii zmínku právě o plenkách, případně o příkrmech – těch jste si asi nevezli zásobu na tři měsíce, jak to řešíte/řešili jste dopředu? Děkuji!

Napsat komentář