Luční bouda s dětmi? Už nikdy!

Tak nehezký přístup, aroganci a touhu si jen nahrabat nepamatuju. Zvláště pak v horách!

Při cestování s dětmi se řídíme heslem dvakrát měř, jednou řeš. A bylo tomu tak i při našem silvestrovském výstupu na Sněžku. Tentokrát to ale nestačilo.

I přes výrazně vyšší ceny měla být kvůli dobré poloze důležitým bodem našeho výletu Luční bouda. Chtěli jsme tu strávit přibližně 4 hodiny času, nabrat síly, zahřát se, odpočinout si, nechat Terezku vyřádit a Barunce narovnat zádíčka. Poté po deváté hodině vyrazit na půlnoc na Sněžku. Bylo nám jasné, že Silvestr není běžný všední den a na horských chatách může být speciální program. Proto jsme radši na Luční boudu předem dvakrát volali. Nejdříve týden před, podruhé ještě jeden den před Silvestrem, zda mají na Silvestra otevřenou restauraci i pro neubytované hosty a zda tam můžeme strávit s dvěma malými dětmi cestou na Sněžku několik hodin a dát si večeři. Paní na recepci nám dvakrát potvrdila, že restaurace i samoobslužný bufet budou normálně otevřené do 22:00 a máme dorazit. Jen se omlouvala, že není možné udělat rezervaci stolu, takže možná budeme na stůl chvíli čekat. A jak to dopadlo?

Šli jsme úplně nalehko, abychom se zbytečně nedřeli. Žádné velké zásoby jídla ani pití. Jen troška pro Terezku, kdyby měla po cestě nějakou krizi. Na Výrovce jen krátká pauza na kojení, na Luční jsme tedy dorazili kolem páté všichni pořádně hladoví. K našemu velkému překvapení ale byla restaurace od 16:00 zavřená a na dveřích bylo napsáno, že od 18:00 otevřou pouze pro hotelové hosty. Cože????

Ve dveřích jsem“naštěstí“ měla „štěstí“ přímo na pana majitele. Nejprve mě obvinil, že jsem si to celé vymyslela, pak nařknul z toho, že jsem volala někam úplně jinam. Když se objevila paní z recepce, která vše potvrdila a údajně mi dokonce volala zpět, že budou mít nakonec zavřeno (bohužel ale asi někomu úplně jinému, protože já s nikým nemluvila), změnil pan majitel akorát argumentaci. Řekl nám, že je to vlastně jedno, protože ho to vůbec nezajímá. Je mu jedno, čí je to chyba, nebo že tam máme 2 malinkaté děti a téměř žádné jídlo ani pití, že jsme počítali s velkou večeří na Luční. Je to prý náš problém a jestli si chceme něco dát, tak můžeme přijít po šesté hodině na silvestrovský raut za 2000 korun na osobu (nejspíše bez nápojů).

Nejsme nějací hogofogo a rádi se na čemkoliv a s kýmkoliv vždy domluvíme. Uvítala bych jakoukoliv skromnou nabídku typu „Máme tady teď hoňku, ale sedněte si tady do rohu a můžeme vám uvařit alespoň čaj, nabídnout koláč, nebo guláš s knedlíkem, který máme připravený na večer“, cokoli… Ale pán byl tak arogantní, neochoten s čimkoliv pomoci, vzít ohled na děti.. Paní recepční se sice stokrát omlouvala, ale krom toho, že nám u pana majitele, který má v těle místo srdce spíš kalkulačku, dokázala domluvit slevu rautu na 1500 Kč, nemohla nic jiného dělat.

Raut byl pro nás nesmysl. Po hodině čekání na chodbě bychom tu ve čtyrech nechali 6000 Kč plus nápoje, zbytečně bychom se přejedli, těžko by se nám šlapalo a byli bychom tam reálně jen 3 hodiny. Dole v chodbě jsme tedy alespoň nakojili Barunku, Terezička dojedla poslední bramborové placky a my zatnuli zuby a vyrazili úplně hladoví směr Sněžka s tím, že tam snad bude otevřené bistro. A když ne, oslavíme Silvestra s předstihem a vyrazíme zpět ještě před půlnocí. Naštěstí ale vše dobře dopadlo. Bistro u lanovky sice otevíralo oficiálně až v devět, ale už po sedmé hodině nás s úsměvem přivítal skvělý personál. Usadili nás do vyhřáté místnosti a během přípravy chlebíčků a dalších pochutin pohostili výbornou gulášovkou, muffinky, chlebíčky… Za celý večer jsme tam utratili všichni čtyři a 2 děti dohromady méně než by stál na Luční boudě raut pro jednu osobu bez pití. Ve finále to tu bylo mnohem lepší, veselejší a útulnější. Takže všechno zlé pro něco dobré.

Každopádně drahá (v tomto případě doslova) Luční boudo, po této zkušenosti nás už u vás nikdy nikdo neuvidí. Ani s dětmi, ani bez dětí. Protože tohle se nedělá – zejména když vím, že jsem někoho dostal do nesnází svou chybou a jsme na hřebenech Krkonoš.

Mimochodem, kamarády vyhnali chvíli po nás i z té chodby u vchodu. Přitom se chtěli pouze chvíli ohřát a dát si sváču, když už nebyla otevřená restaurace. Tohle už prostě není ta typická horská chata se srdíčkem, zázemím pro milovníky hor. Tady se všechno točí jenom kolem peněz.

Celý popis našeho silvestrovského výstupu na Sněžku najdete zde.

Facebookmail

8 komentářů u “Luční bouda s dětmi? Už nikdy!

  1. Nechavate jist svou vlastni svacinu u vas doma na chodbe? Nemyslím si.
    Nekdo Vam rekl, ze mozna budou mit do desiti, ale ze Vam nemuzou dat rezervacku. Pak jste prisli a misto Vam nabidli, ale pro Vas to bylo hodne penez. Nojo s tim nenadelas nic.

  2. Nechavate jist svou vlastni svacinu cizim lidem co k vam prijdou u vas doma na chodbe? Nemyslím si.
    Nekdo Vam rekl, ze mozna budou mit do desiti, ale ze Vam nemuzou dat rezervacku. Pak jste prisli a misto Vam nabidli, ale pro Vas to bylo hodne penez. Nojo s tim nenade

    • Mily pane Martine,

      Ja bych tedy rodice se dvema malinkymi detmi tu svacinu u nas v chodbe klidne nechala snist. A dost mozna bych je pozvala na caj k sobe do obyvaku, obzvlast v obdobi Vanoc a noveho roku.
      Je to o pristupu lidi a pan majitel ma evidentne stejny pristup jako Vy. A o tom si myslim sve.

      Kazdy je jiny, a ja jsem rada, ze bych osobne mela pristup uplne opacny.

      Pekny novy rok a at se k sobe vsichni chovame tak, jak bychom chteli, aby se ostatni chovali k nam.

  3. Luční bouda je bohužel ukázka zvrácenosti dnešní doby postavené na nabídce a poptávce. Byli jsme tam dvakrát jen v restauraci a nevěřili vlastním očím z brutálně předražených cen. To že za tolik peněz bylo jídlo i pivo dobré nemá smysl ani hodnotit jelikož na to vetrina Čechů nemá a tak si nic ani nedá. Na druhou stranu za tolik peněz musí být vše absolutně dokonalé, jinak by jim to každý snad omlátil o hlavu. My dali z nouze polévku a pivo a chutnalo to v pohodě, ale ceny horší než na Staroměstském náměstí v Praze nám to znechutily stejně. Jediné čím všechny takové zloděje kterým jde jen o to namastit si kapsu co nejvíce nepodporovat a příště navštívit radši polské chaty vedle kde vás tolik neokradou..

  4. Je dobré dát ostatním lidem informace o takové zkušenosti. Pan Martin to asi zcela nepochopil. Je rozdíl, kdyby se někdo cpal někomu do soukromí a nebo když jde někdo na výlet a chystá se navštívit restaurační zařízení…. v článku je vše jasně popsané a tak nevím, čemu pan Martin nerozumí. Holky jste moc šikovné a statečné, že jste vše nakonec zvládly a obsluze na Sněžce patří pochvala a palec nahotu!! Děkujeme za cenné informace.

  5. Pan Martin asi nikdy nebyl na horách. Na horách je úplně normální, že máte svoji svačinu a sníte si ji buď před chatou a nebo někde uvnitř, např. na chodbě, že použijete WC a naberete si vodu. A ano, pokud je otevřená restaurace a je čas, tak si člověk většinou dá ještě i něco tam, aby to trochu kompenzoval. Prostě na horách to tak chodí, navíc s malými dětmi…

  6. Děkuji za popis chaty a jejich „vstřícnost“. Je mi líto vaší nemilé zkušenosti a jsem za vás ráda za milé zakončení. Asi nepochopili, že lidé si v určitých situacích pomáhají. Mně jste ušetřili cestu, na takováto místa je zcela zbytečné chodit.

Napsat komentář