Další Terezčino poprvé – na sněhu a po svých

Prodloužený víkend v Jizerských horách aneb v čem je jiné výletit s kojencem vs. s ťapkajícím zvědavcem.

Zatímco s mrňousky může člověk výletit doslova, co mu síly stačí, s chodícím prckem to chce už trošinku přizpůsobit plány. Naštěstí ani s prvními krůčky a ohromným zájmem poznávat svět nedošlo ani tentokrát na nevím už kolikáté varování ze strany našeho okolí „Počkejte, až.. To pak bude všem výletům konec“.

Na jednu stranu je to jednodušší v tom, že v roce už má mimčo větší imunitu, není třeba ho tak často přebalovat a hlavně víc vnímá a reaguje, což dělá výlety mnohem zábavnější. Strašně moc ale záleží, jak dítko spí a jak dobře už ťapká. Na stranu druhou už něco váží a pronese se, je třeba přibalit sváču i pro nejmladšího strávníka a nezapomenout pár kousků náhradního oblečení pro případ, že se ta malá vrávorající kulička svalí třeba do louže. A pak je samozřejmě potřeba přijmout fakt, že se vaše průměrná rychlost sníží v některých fázích výletu na téměř záporné hodnoty, protože to malé stvoření prostě ne a ne pochopit, že když už se „rozběhne“, má jít dopředu a ne zpátky. Více tipů a triků na konci článku.

Z Jizerky na Orle a zpět

Tento výlet je ideální i pro rodiče, jejichž dítka přes den už tolik nespí a dlouho nevydrží v nosítku, případně pro novopečené turisty, kteří zvládnou kratší trasy. Nám Terezka cestu tam prochrupčila (cca hodinka), pak jsme dováděli v restauraci, postavili venku sněhuláka a pomaličku ťapkali směrem k ochránci Jizerských hor, který nese jméno Muhu. U Jizery nafotili pár fotek a poté už naše malá modelka padla únavou v nosítku a spinkala zase až na Jizerku. Celkový popis trasy najdete zde v databázi výletů.

Ukázka toho, jak úplně ne 🙂

Druhý výlet už byl trošku více hardcore. Měli jsme v plánu dojít z Jizerky na Smrk a zpět. I přesto, že Terezka krásně spinkala, po 2,5 hodinách se vzbudila a chtěla ven z nosítka. Přístřešek na Smrku byl ale ještě daleko. Chvilku jsme ji upláceli a motivovali dobrotami, chvilku klouzala po zmrzlém sněhu, ale terén nebyl zrovna ideální, a tak nastala nepříjemná situace, kdy nechtěla ťapkat ani být v nosítku. Změnili jsme trasu, ale i tak byla Smědava ještě 4 kilometry – normálně bych řekla, jsme tam za chvíli, ale tentokrát to byly hooodně dlouhé 4 kilometry 😊 Nezbývá, než zkoušet, co se dá. Nám zabralo, když jsem vzala Terezku do nosítka já a zazpívala pár písniček (popravdě mě šokovalo, že ten můj falešný zpěv v kombinaci s udýchaným hlasem Terezku ukonejšil, a když jsem přestala, chtěla eště, eště..). Každopádně pak už koukala po okolí a byla až na Smědavu spokojená. Tam jsme si dali baštu, protáhli nožičky, prozkoumali všechny jeleny na stěnách a cesta zpět na Jizerku už byla úplně v pohodě. Ze Smědavy vedla i pěkná cesta, po které Terezka uťapkala celý kilometr. Pak už padla za vlas a spinkala až na Jizerku 🙂 Popis trasy je zde.

Rašeliniště Jizerky

Opět ideální výlet pro rodinky jejichž raubíři moc nespí. Není to dlouhé a opravdu je to krásné. Jen pozor, ať divočejší ďáblíci nezahučí do potoka 🙂 Podrobnější popis trasy najdete zde.

Tipy a triky:

  • Vyzkoušejte nové způsoby nošení – větší děti se už pronesou a pro vaše klouby a záda je mnohem příjemnější, když dáte mimčo na záda.
  • Plánujte podle toho, jak jsou vaše dítka zvyklá spát. Pauza na chatě by měla být v době, kdy bude dítko s největší pravděpodobností vstávat. V létě je to jedno – to si můžete dát pauzu kdekoli, ale v zimě to chce ideálně nějakou chatu nebo alespoň přístřešek.
  • Pevný režim na spánek se vyplácí. My se snažíme každý den a za každého počasí vyrazit ven, aby se ráno i odpoledne Terezka prospala. Občas je to pěkná pruda, ale pravdou je, že ani v 15 měsících nemáme problém, aby spala krásně v nosítku či kočárku, přičemž na čerstvém vzduchu a v mrazu pak vydrží spinkat dvakrát denně klidně i 2 až 3 hoďky.
  • Základem úspěchu je mít po ruce nějakou dobrotu.
  • Motivujte, vymýšlejte jednoduché hry motivující prcka ťapkat nebo se rozhlížet. Ukazujte, vyprávějte, zpívejte, využijte všechny hračky, které příroda nabízí. Vděčné jsou žaludy, šišky, sněhové koule…
  • Nezapomeňte na oblečení na převlečení pro případ nehody.
  • Stejně jako u malých miminek – nepřehánějte to s oblečením. Děti často pláčou jenom proto, že jim je teplo. Pod kombinézku stačí bodýčko a punčocháče – vyzkoušejte.
  • Místo čepice se nám velmi osvědčila kuklička – nepadá do očí a krk i hlavička jsou krásně v teple. V kombinaci s nákrčníkem a kapucí od bundy nebo kombinézy je to značka ideál.
  • Na nosítko se hodí plachta proti sněhu, dešti i větru.

 

Facebooktwittergoogle_plusmail

Napsat komentář